Anežka Hošková

Anežka Hošková je umělkyně, která jako jedna z prvních přinesla do českého prostředí povědomí o mezinárodním proudu tzv. emo-romantické malby. V její tvorbě se spojuje silný emocionální náboj a zájem o oblast spirituality a mystiky s vlivem vizuality alternativních hudebních subkultur. Obrat k subjektu, k niternému prožitku i k tajemným oblastem, které přesahují racionální chápání, se v době mnohačetných krizí stal jednou z relevantních možností, jak v sobě můžeme probouzet větší vnímavost a citlivost ke druhým bytostem i k celému světu. V tvorbě Anežky Hoškové se tak skrze introspekci přirozeně dostáváme

k aktuálním otázkám globálního světa včetně klimatické změny, feminismu či krize identity a mezilidských vztahů.

Svoboda vyjádření, hravost, intuice i podnětnost tvůrčích asociací se v její tvorbě propojují s představami starých kosmologií. K metafoře sepětí se světem na nejhlubší úrovni primordiálních sil nás nevede jen tekutá povaha jejích převážně akvarelových maleb, ale také kresebně vymezené tvary symbolů a ornamentů, které v posledních letech začala formovat i v jiných materiálech. Vedle skleněných vitráží nově experimentuje i s trojrozměrnými objekty ze skla, které nyní poprvé představuje ve větším rozsahu.

„Neboť být je především probudit se a probouzíme se ve chvíli, kdy si uvědomujeme nějaký mimořádný pocit. Jedinec není úhrnem svých obvyklých pocitů, ale úhrnem pocitů zvláštních. Tak se v nás rodí ona důvěrně známá tajemství, jež na sebe berou podobu vzácných symbolů. To v blízkosti vody a jejích květin jsem nejlépe pochopil, že snění je jakýsi emanující svět, vonný dech, jenž prostřednictvím snícího vane z věcí.“ (Gaston Bachelard, Voda a sny. Esej o obraznosti hmoty)