Bloom
Organické tvary v rozkvětu, barevné struktury a technologické formy nás vtahují do situace, kde se digitální světy prolínají s těmi fyzickými a intuice se proplétá se sofistikovanými systémy. Olej a akryl místo chlorofylu, pixely místo buněk. Dynamické prostředí hostí procesy transformace – roste a vyvíjí se před našima očima. Semena forem se objevují a mizí, přecházejí z pevného do kapalného stavu a z přesně definovaného do instinktivně gestického. Pozorujeme vizuální neologismy s nejednoznačnými funkcemi a fascinující hybridy s retro futuristickým nádechem.
Výstavní projekt BLOOM poprvé spojuje díla Tomáše Absolona a Milana Vagače v dialogu, v němž společně stírají hranici mezi abstraktními a figurativními pozicemi současné malby. Autoři zkoumají možnosti vizuální reprezentace obrazů, jejichž narativ není přímý, ale skládá se z vizuálních zkratek, geometrických tvarů, dynamických gest nebo imitací materiálů, které se opírají o naši představivost nebo předchozí zkušenosti. Povrch se transformuje v objekt, digitální stopa v materiálový záznam a fyzická malba nabývá charakteru virtuálního obrazu. Oba nacházejí inspiraci v různých oblastech – ať už je to příroda, hudba, populární kultura, nové technologie, sci-fi nebo architektura. Skládají fragmenty reálného světa do abstraktně vypadajících malířských kompozic, které nesou stopy známých momentů nebo vizí budoucích entit.
Vagač i Absolon pracují s principy opakování, přičemž zůstávají věrní variacím motivů ze svých vlastních obrazových databází. Tato tendence k jakési sériovosti však nenese znaky nudné sterility – naopak, každá kompozice má svůj vlastní vnitřní rytmus a dynamiku. Uznávají malířské struktury a gestické tahy štětcem. Jednotlivé prvky se organicky transformují, aktualizují a nacházejí harmonii v nových konstelacích. Pozorujeme vývoj tvarů i širší vhled do světů autorů. Výrazná estetika a malířský formalismus se postupně transformují do snahy pochopit, co se ve skutečnosti v obrazech děje. Jsou to ty malé momenty uvědomění, kdy se z vrstev barvy vynořují fragmenty vzpomínek, záblesky vizuální paměti nebo déjà vu. Není to jen neuspokojivý pocit, kdy se myšlenka ztrácí na špičce jazyka. Je to moment, kdy obraz rozkvétá a otevírá se jako živý (nebo někdy technologický) organismus.
Tomáš Absolon, Milan Vagač
Milan Vagač (1987, Bratislava) je slovenský výtvarný umělec žijící v Praze. V posledních letech se ve své tvorbě zaměřuje na průnik malby, objektů a prostorových instalací, které zkoumá v kontextu fyzických obrazů ovlivněných technologickým a digitálním prostředím. Jasný smysl pro systém, analogové variace a modulární struktura jednotlivých prvků kontrastují s organickými tvary, přírodními materiály a surovou texturou povrchů. Jeho malby se vyznačují plynulým přechodem od abstrakce k náznakům figurace, přičemž významnou roli hraje zkušenost diváka. Statické geometrické prvky vstupují do dialogu s fragmenty živých organismů a vytvářejí napětí mezi umělým a živým. Na plátně Vagač vytváří iluzi objemu a svádí diváka k téměř haptickému vnímání obrazu. Jeho charakteristická morfologie odkazuje k designu, architektuře a dekorativním prvkům, přičemž zanechává stopy organičnosti a respektuje rytmus přírody.
Tomáš Absolon (1987, Uherské Hradiště) žije a pracuje v Praze. Ve své malířské praxi neustále rozvíjí zobrazovací kvality obrazu, přičemž čerpá z abstraktních strategií a zároveň z redukovaných fragmentů reálného světa. Jeho díla se vyznačují výraznými barvami a energickými formami připomínajícími digitální grafiku, plakátový design a gestickou typografii. Jsou však výsledkem čistě malířského gesta – analogového přístupu k míchání barev a vrstvení, práci se šablonami nebo dynamickými tahy štětcem a olejovými pastely. Umělcovo dílo kombinuje řadu odkazů na popkulturu, filmové inspirace a odkazy na (niche) obskurní kouty hudební scény. Jeho současná tvorba je výjimečně blízká figurální malbě. Vyznačuje se stylizovanými formami připomínající postavy nebo živé organismy. Imaginární mikroskopické pohledy do rostlinných buněk se prolínají s motivy hudebníků. Postavy, které dříve držely cigarety, nyní drží dechové nástroje. Každý motiv se nachází v určité fázi vývoje. Přechází z jedné formy do druhé, což zdůrazňuje neustálý proces transformace a pohybu, který je klíčový pro Absolonovo dílo.