Karel Havlíček

Karel Havlíček je jednou z nejzajímavějších osobností řazených do oblasti českého art brut. Je to dáno jak specifickým stylem kresby a zpracováním námětů, tak i Havlíčkovým životním příběhem a historickou situací, jež se do jeho tvorby promítají. Kreslit začal intenzivně až ve svých třiceti osmi letech na konci druhé světové války, kdy sám sobě zadal vytvořit každý den minimálně jednu kresbu: „A tak jsem začal, bylo to myslím 25. listopadu 1945, a od té doby dnes a denně, lépe řečeno každou noc, u toho setrvávám.“[1]

To, co jej k tomu vedlo, byla především dramatická doba, konec války a následně komunistický převrat a nástup stalinismu. Všechny tyto události ho zasáhly po existenční i duševní stránce a kreslení pro něj mělo zřejmě i terapeutický význam. Tomu odpovídá také až obsesivně důkladný styl kresby, kdy se ve výsledných obrazech mísí jemnost a citlivost spolu s organickou mohutností často znepokojivých motivů. Kresba pro něj byla nástrojem, jak se vyjádřit k soudobému dění, ale také, jak se od něj odpoutat.